Pro začátek si představme společníka, který není jednatelem. Jakým způsoben tedy může dostávat peníze ze své společnosti ? Existuje více možností a jejich vzájemné kombinace :
- pracovně právní vztah
- práce konané mimo pracovní poměr
- výkon činnosti společníka mimo pracovně právní vztah
- obchodní vztah
- výplata podílů na zisku
1. Pracovně právní vztah
S tímto nemáme obecně žádný problém. Společnost uzavře se společníkem běžnou pracovní smlouvu a společník je v postavení řadového zaměstnance včetně všech běžných odvodů sociálního a zdravotního pojištění
2. Práce konané mimo pracovní poměr
Uzavření dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce je rovněž standardní záležitostí, z hlediska nákladů společnosti jde o běžný daňově uznatelný náklad stejně jako u mezd z pracovního poměru.
Rozdílem ovšem je, že pro rok 2012 je u dohod o pracovní činnosti u zaměstnání malého rozsahu stanovena hranice měsíčního výdělku ve výši 2500,- Kč, z níž se neodvádí sociální pojištění. U dohod o provedení práce je pak tato hranice stanovena do částky 10000,- Kč měsíčně, nad tuto částku již odměny podléhají běžnému sociálnímu a zdravotnímu pojištění.
3. výkon činnosti společníka mimo pracovně právní vztah
Pokud je společník k výkonu činnosti pro společnost zavázán ve společenské smlouvě nebo zakladatelské listině, nejedná se o vztah podle zákoníku práce, ale obchodní vztah, který se prioritně řídí ustanoveními o mandátní smlouvě dle Obchodního zákoníku.
Z pohledu daně z příjmu se však je však tento příjem jednoznačně identifikován dle §6, odst 1, písm b zákona o dani z příjmu jako vztah ze závislé činnosti.
To, jestli tento příjem podléhá odvodům na sociální zabezpečení, se řídí pouze výší výdělku – viz bod 2.
Komplikací u těchto příjmů je ale skutečnost, že bez ohledu na výši příjmu podléhá tento příjem zálohové dani ze mzdy. Neplatí tedy, že u příjmů do 5000,- Kč bez podepsaného prohlášení se použije srážková daň a tím je zdanění jednou pro vždy vypořádáno. Důsledkem pak je, že pokud takovýto společník je zaměstnán i u jiného zaměstnavatele ( a nemá jiné příjmy, kvůli kterým by i tak musel podávat daňové přiznání ), je vždy povinen z důvodu souběhu příjmů ze závisle činnosti po skončení roku vždy podat přiznání k dani z příjmů.
4. obchodní vztah
Tady vstupujeme na velmi tenký led. Na jedné straně Nejvyšší správní soud judikoval ( 7 Afs 164/2005), že příjem společníka je příjmem ze závislé činnosti, když za jiných okolností stejná činnost „ nespolečníka „ by byla příjmem z podnikání, na druhé straně Ústavní soud judikoval, že je třeba důkladně zvážit obsah vztahu, tedy to, že jaké postavení dominuje. Tedy jestli je charakter činností více činností společníka nebo více činnosti osoby samostatně výdělečně činné.
Můj osobní názor je, že za činnost společníka bych považoval např. zprostředkování obchodu a služeb, výkon stavebního dozoru na stavbě prováděné společností apod.
Na druhé straně za činnost OSVČ bych považoval např. vedení účetnictví společnosti, pokud bude vedeno v účetní kanceláři společníka nebo čištění a konzervaci aut v automyčce společníka, když společnost provozuje např. autobazar.
I pokud posoudíme vztah jako obchodní, nesmíme zapomenout na ustanovení § 23, odst. 7 ZDP spojených osobách a tím i cenách obvyklých.
5. výplata podílu na zisku
Na první pohled bezproblémová záležitost. Valná hromada rozhodne o určení části nebo celého zisku k rozdělení společníkům. Z takto určené částky se odvede srážková daň ve výši 15% a zůstatek se vyplatí společníkům.
Riziko je ovšem skryté. Tuto možnou situaci jsem popsal v aktualitě s názvem Obchodní společnosti III.
Příště se budeme zabývat problematikou zveřejňování účetní závěrky.